Tuzex byla v dobách československého socialismu a dočasně ještě po Sametové revoluci síť obchodů, ve kterých se za valuty nebo tuzexové poukázky (tzv. bony) mohlo koupit zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo v normální síti prodejen k dispozici. Československé koruny nebyly přijímány. Název Tuzex bylo zkratkové slovo utvořené ze slov TUZemský EXport. Obchody sloužily k odčerpání zahraničních měn od obyvatelstva.
Hlavním předmětem podnikání Tuzexu byl (podle texty vyhlášky z roku 1970) tuzemský i zahraniční maloobchodní prodej zboží. Výrobky prodávané v Tuzexu byly dováženy buď prostřednictvím různých organizací pro zahraniční obchod nebo i napřímo. Tyto výrobky byly následně prodávány na území tehdejšího Československa za cizí měny – nebylo možné platit v Tuzexu československou korunou. Jako jediný směl přímo dovážet exkluzivní zahraniční výrobky a novinky. Tuzex měl také právo nabízet svůj sortiment ve vybraných provozovnách jiných podniků za předpokladu, že k tomu tyto podniky měly povolení od příslušného úředního orgánu.
Tuzex nabízel zboží všeho druhu – od oblečení přes kosmetiku a potraviny až po automobily a jiné dlouhodobě užitkové produkty (zejména elektroniku). Kromě převážně západního zboží z nesocialistických zemí, tvořilo přibližně jednu třetinu sortiment z exportních programů československých výrobců. Zboží v Tuzexu bylo obecně považováno za exkluzivní a více kvalitní než produkty, které byly k dostání v klasických obchodech. Zejména žádané byly automobily, pračky, rádia, magnetofony a další jinak nedostupná elektronika.
Několik výrobků a značek dostupných v Tuzexu se na věky vepsalo do historie. Ok roku 1968 se na prodejních pultech začaly objevovat první džíny. Jako první byly k dostání kusy od italské značky Rifle a velmi rychle se staly nejžádanějším typem oblečení mezi mladými. Později se v Tuzexu začaly objevovat i další značky (např. Wildcat, HIS, Levi Strauss, Mustang a další), ale název "rifle" přetrval a i nyní se běžně používá jako synonymum pro džíny, přestože většina populace neví, odkud tento název pochází.
S Tuzexem je spojena i první platební karta na území Československa. Byla vydána v roce 1988 Živnostenskou bankou a fungovala jako dispoziční karta k tuzexovému účtu. Sloužily k bezhotovostnímu placení v prodejnách Tuzex a k výběru odběrních poukazů Tuzexu na pobočkách tehdejší Státní banky československé a ČSOB. Živnostenská banka se později stala první bankou, která již během roku 1991 vydala první VISA kartu na našem území.
Neznáme přesný ekonomický přínos Tuzexu. K dispozici jsou pouze odhady založené na emisi bonů. Tyto emise často skokově kolísaly, jak se otevíraly hranice, docházelo k dalším emigračním vlnám a zvětšoval se počet lidí, kteří pracovali v cizině. Za 35 let fungování Tuzexu se jednalo o necelých 15,5 miliardy Tkčs (Tuzexové koruny), průměrně tedy kolem 600 milionů Tkčs ročně (přibližně 3 miliardy Kčs, podle průměrného přepočtového kurzu 5 Kčs za 1 Tkčs), což je neuvěřitelných 5 % tehdejšího oběhu hotovosti.
Pouze za rok 1988 udělal Tuzex obrat přes 250 milionů dolarů. Již v tomto roce stojí po celém ČSSR 170 prodejen, ve kterých se prodají desetitisíce televizorů, videorekordérů a dokonce i přes 10 000 osobních počítačů. Vše se ale dramaticky mění v roce 1989 a od roku 1992 se zboží prodává už za klasické koruny. Touto dobou se začíná Tuzex dostávat do potíží a v roce 1998 vykazuje účetní ztrátu 120 milionů korun. V březnu tohoto roku se společnost ocitá v likvidaci.
Historie Tuzexu začíná rokem 1957, kdy byl založen jako podnik pro zahraniční obchod (PZO). Tuzex byl zamýšlen jako síť maloobchodů po celé zemi nabízející smíšené zboží. V Tuzexu bylo možné platit buďto zahraniční měnou nebo častěji pomocí „tuzexových bonů“, oficiálně tzv. „odběrových poukázek“. Poukázky bylo možné získat na speciálních „devizových místech“ směnou za valuty či zlato. Hodnota poukazů byla udávána v korunách.
V prvních letech existence Tuzexu byly poukazy platné pouze 3 měsíce. Během 80. let se doba platnosti prodloužila na 1 rok. Mimo oficiální místa určená pro směnu poukazů za valuty (či zlato) byl velmi rozšířený prodej bonů na černo prostřednictvím takzvaných veksláků. Touto cestou bylo možné získat poukázky i za koruny a stát tuto činnost většinou toleroval. Jeden bon se v osmdesátých letech na černém trhu běžně prodával za 5 korun. Fungování Tuzexu bylo státem podporováno např. stanovením vysokého dovozního cla, což odrazovalo lidi od dovážení produktů ze zahraničí a motivovalo je pro směnu zahraničních měn na kupony. Také k tomuto podněcoval fakt, že držení cizí měny bylo v této době v Československu oficiálně nelegální. Každý občan musel nabytou měnu do 15 dní odevzdat Státní bance československé směnou za koruny nebo poukázky.
Díky Tuzexu byly vydány první platební karty v dějinách Československa. Od roku 1988 začala Živnostenská banka vydávat tzv. dispoziční karty k tuzexovým účtům, pomocí kterých bylo možné bezhotovostně platit na pobočkách Tuzexu.
Po Sametové revoluci se uvolnil zahraniční obchod, čímž Tuzex ztratil svou jedinečnost. Zájem o sortiment Tuzexu začal pomalu upadat. V roce 1991 byl TUZEX, podnik zahraničního obchodu, změněn na akciovou společnost TUZEX a.s. Odběrové poukázky byly zrušeny o rok později. V roce 1998 se podnik ocitl v likvidaci.
Chcete vědět, jak bude příběh Tuzexu pokračovat? Dejte nám email a brzy se dozvíte více.